Vstup pro autory RSS Shrnutí Nové články Mapa stránek
JTP > 3. Akce > Historie akcí

BUBENÍČCI DUBNOVÍ (Peter Demetz - Dějiště: Čechy)

středa 8. dubna 2009.
pátek 10. dubna 2009.

Divadlo Na Prádle, Praha 1 - Malá strana, Besední ul., od 19:30.

Křest nové knížky:
Peter Demetz - Dějiště: Čechy.
Z němčiny přeložil Vratislav Slezák, vydalo nakladatelství Paseka, Praha 2008.

V režii Hany Kofránkové účinkují Věra Slunéčková, Bořivoj Navrátil, Přemysl Rut, Libor Vacek a Aleš Vrzák.

Dalšími protagonisty večera budou Ctirad, Šárka i jejich mýtus.

***********************

Hledání identity, duchovních obzorů, charakterů, které, ač různé, v celku mohou tvořit originální souzvuk. Někdy archeologie zapomenutého, jindy připomínka notoricky známého, nahlížená z neobvyklého úhlu. To vše obsahují eseje germanisty a literárního vědce, emeritního profesora Yaleovy univerzity Petera Demetze (1922), který má díky svému původu v pražské česko-německé rodině nezadatelné právo, ale především vrozené nadání hovořit o evropsky zásadním rozměru české literatury.

Kniha Dějiště: Čechy vyšla nejdříve ve vídeňském nakladatelství Zsolnay, a to v roce 2006 a pod názvem Böhmen böhmisch čili Čechy česky, jako příspěvek k poznání minulosti kultury odehrávající se na území českého státu. Autor nemusel vymezovat zvláštní paralely k přítomnosti. Z jeho konstatování jsou evidentní. Stejně jako rozsah mezi způsobem uchopení a interpretace. Polární rozpětí, to je totiž základní rys tohoto díla. Stojí za to vyhledat, ve kterých rozměrech lze meze a barvu škály najít. Předně ve spisovatelově životopise.

Poslední z Čechů Peter Demetz se narodil v Praze, vyrůstal v Brně, pocítil velkoměstský i provinční styl prvorepublikového mnohonárodnostního Československa, prošel striktní demytizací možnosti národnostního sblížení v nacistickém táboře pro židovské míšence. Po návratu do Prahy, po roce 1945, prožil šťastná studentská léta - nejdřív religionistiky, posléze srovnávacích literatur. Specializoval se na germanistiku a bohemistiku. V roce 1949 emigroval, krátce působil v rádiu Svobodná Evropa, pokračoval v literárních studiích ve Švýcarsku, Anglii a v USA.

Univerzitní půdě zůstal věrný, o čemž se mohli po roce 1989 přesvědčit také studenti v Praze, Brně a v Ostravě. Formální docenění jeho zásluh vyjadřuje udělení státního vyznamenání za zásluhy o vědu a literaturu v roce 2000. V laudatiu k udělení stříbrné medaile FF UK za mimořádný přínos v oblasti literární vědy v roce 2007 byl Demetz pojmenován "posledním Evropanem". Pomineme-li mírný patos pojmu, lze odtud dohledávat další klíč k rozměru jeho díla. Ostatně v Předmluvě ke knize Dějiště: Čechy toto konkretizuje Karel Schwarzenberg: "Třebaže se už před drahnými léty stal řádným profesorem ve Spojených státech a americkým občanem, je - a to hovoří z každé řádky jeho děl - jedním z posledních Čechů, které znám."

Jakou kulturu češství Demetz reprezentuje a charakterizuje? Základem jeho kompozice je skutečně "dějiště", živý prostor, vztahy bez zužujícího jazykového vymezení. Český stát je reprodukován jako místo tradičně více-národnostní a mezi-kulturní, zakořeněné v pozitivním rozhovoru jednotlivých složek, v napětí mezi pohanstvím a křesťanstvím, v živlu českém, německém a židovském, které možná nebudovaly vždy v plné shodě, ale jejichž stavba je díky omezenému území nutně nazývaná společnou a jejíž schopnost přesahu výše zmíněné omezenosti je její záchovnou podstatou. Demetzovi Češi: Bolzano, Stifter, Urzidil bourají omezenou představu buditelské melancholie.

Své pozice autor artikuluje ve stále živé provokativnosti: malé české dějiny jsou ty, kde se stává jediným tématem pouhé češství - samolibý nacionalismus, kroužící kolem sebe sama. Jako zkušený vysokoškolský profesor promlouvá stylem uvolněným a kronikářským, pokud jde o vzpomínkové obrazy, jinde striktně akademicky, jedná-li se o přednášky směrované pro vědeckou obec. Demetz testuje míru tolerance umělecké (vyvoláním představy Jiřího Ortena, který v protektorátních podmínkách překládá Rilkovy básně), ale ještě silněji a beze stopy sentimentu snášenlivosti občanské.

Komodity a myšlenky Eseje Petera Demetze především vzrušují způsobem, jímž autor vyměřuje vzdálenost sledovaných komodit, názorů, myšlenek, básnických a spisovatelských naturelů. Deset esejů postihuje dvacetiletí jeho psaní. Nejstarší ze zařazených v tomto souboru byl publikován v roce 1980. Jde o odborné posouzení vztahu spisovatele a jeho interpreta. Pod názvem Walter Benjamin jako čtenář Adalberta Stiftera vyšel ve frankfurtském Neue Rundschau. Nejčerstvější z textů, Jedno pražské knihkupectví - 1943, je náčrt jedné kapitoly z autorovy nejnovější knihy, která zatím vyšla ve Vídni (Moje Praha, 2007) a o rok později v New Yorku (Praha v ohrožení).

Čteme-li dál z ediční poznámky, multikulturní vymezení osoby autora vynikne ještě více. Hned první text (Spekulace o pražském jidiš) byl publikován v Bologni a o čtyři roky později v Tübungenu. Další byly předneseny ve Vídni: Bernard Bolzano - jazyková teorie a národnostní konflikt, Fibichova Šárka a české amazonky, v Brně a v Praze: Jiří Orten a Rainer Maria Rilke, či v Salcburgu (O Johannesi Urzidilovi).

Peter Demetz opustil tehdejší Československo před šedesáti lety. Skutečnosti, o kterých bádá a na něž vzpomíná, se mnohdy odehrávaly před stoletím. Přesto jeho reflexe nabízejí přítomnosti šanci znovuoživení cesty k českému evropanství.

Převzato z www.iliteratura.cz.