NA PŘEKLADU ZÁLEŽÍ

ZÁLEŽÍ NÁM I NA PŘEKLADATELÍCH?

Praha 27. 9. 2022 | TISKOVÁ ZPRÁVA

Poslední roky se v literárních kruzích hojně hovoří o postavení literárních překladatelů. Jejich práce je pro čtenáře neviditelná, pro vydavatele nezbytná a pro šíření světové literatury zásadní. Podmínky, za nichž čeští literární překladatelé pracují, jsou však často nevýhodné. Tento stav podrobně a s oporou konkrétních čísel zachytili v rámci projektu podpořeného z grantu Fondů EHP 2014–2021 Překladatelé Severu spolu s českými a severskými partnery. Sešli se též u kulatého stolu s nakladateli, a otevřeli tak dialog o aktuální situaci obou stran, uspořádali mezinárodní konferenci, na níž si překladatelé vyměňovali příklady dobré praxe se severskými partnery, a přidali i workshopy pro překladatele ke zlepšení jejich kompetencí nebo manažerské workshopy pro vedení profesních spolků. Projekt, příznačně nazvaný Překladatelská posilovna, teď završí kampaň, která by měla roli a podmínky překladatelů přiblížit čtenářům.

Za jakých podmínek tedy čeští literární překladatelé pracují? Na základě dotazníkového šetření, do nějž se v říjnu a listopadu 2021 zapojilo 330 překladatelů z více než 30 jazyků, vznikla publikace Mapování smluvních podmínek a výše honorářů českých literárních překladatelů. „Mezi zjištění, která lze shrnout do jedné věty, patří například to, že literárnímu překladu se u nás ze tří čtvrtin věnují ženy, že více než třetina respondentů pracuje se dvěma či třemi jazyky a že jen pro čtvrtinu respondentů představuje literární překlad hlavní zdroj příjmů,“ říká Kateřina Krištůfková, předsedkyně spolku Překladatelé Severu. Podle výsledků analýzy medián honorářů v letech 2019 a 2020 činil 180 Kč za normostranu, přičemž z odpovědí týkajících se času stráveného nad jednou normostranou textu vyplývá, že její překlad včetně následných úprav trvá v průměru hodinu.

Překládání beletrie je přitom vysoce odborná práce, kterou by překladatelé neměli dělat pouze z lásky k literatuře. Parafrází slov portugalského nositele Nobelovy ceny za literaturu Josého Saramaga můžeme říct, že zatímco jednotliví autoři tvoří národní literatury, překladatelé vytvářejí literaturu světovou. Právě literární překladatelé zprostředkovávají krajanům cizí kulturu, a to pohledem zasvěceného čtenáře i znalce původních reálií. „Literární překladatel není jen někdo, kdo se naučil cizí jazyk. Je to pozorný čtenář, který dílo přečte několikrát a interpretuje ho na vícero úrovních. Je to znalec kultury i prostředí, v němž originální dílo vzniklo,“ dodává Kateřina Krištůfková.

„Naší snahou je práci literárního překladatele více zviditelnit. V tomto směru se mnohé zlepšuje, některá nakladatelství už například uvádějí jméno překladatele na obálce knihy, nemusíme je tak hledat až v tiráži,“ vysvětluje překladatel z finštiny a předseda Skandinávského domu Michal Švec. „Čtenáři možná ani netuší, že překladatel je spoluautorem daného díla, že jeho práce podléhá autorskému zákonu. Přeložené dílo je tedy jeho vlastnictvím, s nímž podle práva nakládá, například uděluje licenci k jeho vydávání a zveřejňování.“

Překladatelé Severu nyní zahájili kampaň na podporu zájmu o práci překladatele, jejíž hlavní body shrnuli na webové stránce https://prekladateleseveru.cz/naprekladuzalezi/.

„Chystáme se především do knihoven dodat letáčky upozorňující na práci překladatele, na to, proč se vyplatí sledovat kvalitu přeložených knih – například prostřednictvím překladatelských cen i anticen. Chtěli bychom s knihovnami zavést dialog o tom, jakými kritérii by bylo vhodné se řídit při nákupu nových knih a jakou roli hraje i kvalita vydání a překladu. Rádi bychom také,

aby lidé, kteří doporučují knihy nebo o nich píšou na sociálních sítích či hovoří s kamarády, nezapomínali zmiňovat i autory překladů. Při zveřejňování recenzí na sociálních sítích mohou používat hashtag #NaPrekladuZalezi, který jsme si zvolili jako motto kampaně. Na překladu totiž opravdu záleží. A na překladatelích možná ještě víc,“ uzavírá Kateřina Krištůfková.

Více informací o projektu: